Třístupňový model péče o žáky se SPUCH

Třístupňový model péče navrhovaný MŠMT má za cíl předcházet selhávání žáka, těžiště péče se přesouvá z oblasti specializované diagnostiky a intervence PPP směrem k pedagogické diagnostice a podpoře.

1. stupeň – individualizovaná pomoc učitele v rámci běžných vyučovacích hodin, monitorování pokroků dítěte (obvykle po dobu 6 měsíců).

2. stupeň – plán pedagogické podpory, pokud nedošlo k úpravě obtíží, je problematika konzultována s pracovníkem školního poradenského zařízení (školní psycholog, školní speciální pedagog), měl by být vytvořen strukturovaný plán pedagogické podpory (vyhodnocen cca. po 3-6 měsících).

3. stupeň – přetrvávají-li obtíže žáka je zapotřebí specializované intervence PPP k potvrzení či vyvrácení diagnóz SPU. Teprve ve třetím stupni předpokládáme využití specializované diagnostiky a intervence na odborném pracovišti či v koordinaci s ním. V rámci tohoto stupně bude škola vytvářet individuální vzdělávací program. Diagnóza SPUCH může být stanovena teprve a pouze v tomto třetí stupni. Pokud se nebude jednat o SPUCH, bude péče dále pokračovat v rozsahu druhého stupně. 

První stupeň

První úroveň prevence i diagnostiky spočívá v běžné výuce. Učitel pracuje s celou třídou, používá způsoby výuky, které jsou empiricky ověřené, odpovídají požadavkům konkrétní školy. Na základě průběžné analýzy výsledků jsou stanovovány další kroky. V případě, že výsledky konkrétního dítěte neodpovídají požadavkům, jsou mu poskytovány intenzivnější pomocné, nejprve výlučně pedagogické služby.

Podstatné pro intervenci jsou tedy výkony v konkrétní oblasti, a nikoli diagnóza stanovená PPP. 

Dítě může být vyhodnoceno jako rizikové již první den školní docházky (na základě screenigu školní zralosti, info z MŠ). Od počátku školního roku je nutné věnovat takovému dítěti intenzivní pozornost (nikoliv přidělovat mu diagnózu), ale poskytnout mu od počátku výuky intenzivnější cílenou pomoc. Jestliže se ukáže, že se problémy zmírňují nebo že dokonce žádné nejsou, pak je zřejmé, že péče je dostatečná. Zpočátku může být větší důraz položen na průběžnou diagnostiku – tak se velmi brzy může zjistit, jestli je riziko vzniku SPU reálné. Doporučuje se přibližně po osmi týdnech provést pedagogickou rozvahu nad dosavadními výsledky (Fuchs, Fuchs, 2006).
Tento první stupeň představuje primární prevenci a spočívá v individualizaci přístupů. Pochopitelně v rámci možností, které dává běžná třída. V tomto bodu by se v práci učitele nemělo nic zásadně měnit. Předpokládá se však, že učitel využije plně možnosti, které nabízí metodika vyučování konkrétní oblasti. Již na tomto stupni pomoci je žádoucí, aby učitel registroval vlastní postupy intervence i výsledky žáka. Pokud dítě nereaguje na tento přístup, je pokládáno za rizikového jedince a přesouvá se do intenzivnějšího způsobu pomoci.

Druhý stupeň 

Druhý stupeň pomoci je určen pro žáky, kteří po dobu přibližně šesti měsíců nereagují přiměřeně na individualizovaný přístup v běžné třídě. Pro tyto žáky je určena vedle této standardní individuální péče ještě skupinová intervence mimo vyučování. Stále však jde primárně o běžné pedagogické postupy. Učitel sleduje a zaznamenává pokroky dítěte, využívá metody pedagogické diagnostiky, aby dokázal lépe reagovat na jeho vzdělávací potřeby. V této fázi by měl učitel konzultovat s dalšími odborníky ze školního poradenského pracoviště  (školní psycholog, speciální pedagog), nicméně dítě ještě není doporučováno na vyšetření v PPP. Podobně jako v případě prvního stupně, je nutné nějakou dobu vytrvat (několik měsíců), aby bylo zřejmé, jak dítě reaguje na tuto intenzivnější podporu.

Třetí stupeň 

Teprve třetí stupeň je spojen s vyšetřením v odborné instituci, protože je evidentní, že k účinné pomoci dítěti je zapotřebí hlubší porozumění problémům. Na základě speciálně pedagogického a psychologického vyšetření je stanoven speciální postup intervence. Ten může být realizován ve škole nebo v poradenském zařízení. Teprve tento stupeň je spojen s možností přidělit jedinci diagnózu specifická porucha učení.